Kdy jste se naposledy na radnici opravdu naštval?
Loni v květnu, kvůli lešení na Velkém náměstí. Kolem secesní studny vyrostla dřevěná konstrukce a lidé se mě na ulici ptali: „Konečně se opravuje?“ Musel jsem vysvětlovat, že ne, že je to umělecká instalace podpořená městem. Po sezóně se rozebrala a studna zůstala neopravená. V anketě Hradeckého deníku to 84 procent lidí označilo za nesmysl. Mně to nepřišlo ani vtipné. Přišlo mi to jako výsměch.
„Lidé mysleli, že se studna konečně opravuje. Bylo to lešení pro lešení.“
Jedna instalace. Není to malichernost?
Kdyby byla jen jedna… Pár metrů od zmiňované studny chystá město kašnu za víc než dvacet milionů, občané ji nazývají „vázy“. Na protest proti tomuto rozhodnutí radnice lidé sepsali petici. Historickou dlažbu překryl mlat a z náměstí má zmizet šedesát parkovacích míst. V souvislosti se stavbou nového náměstí v areálu Gayerových a Vrbenského kasáren vybralo město nabídku o 46 milionů dražší, než nabídly hradecké firmy.
To není malichernost, to je styl vládnutí: exhibice místo údržby, pomníky místo práce. Za 46 milionů máte novou školku. Nebo desítky opravených chodníků.
Vy jste ale sám zastupitel. Proč jste to nezastavil?
Fér otázka. Jako předseda kontrolního výboru můžu věci prošetřit, pojmenovat a předložit zastupitelstvu — a to dělám. Co nemám, je většina hlasů. Z opozice můžete upozorňovat, třeba i nahlas, ale rozhoduje koalice.
Proto kandiduji na primátora. Nechci další čtyři roky psát zápisy o tom, co se pokazilo, ale naopak především o tom, co se podařilo.
Kdo jste, když zrovna nesedíte na zastupitelstvu?
Advokát. Každý den řeším majetkové spory, spoluvlastnictví, rodinné věci nebo náhrady újmy na zdraví — skutečné problémy skutečných lidí. Možná i proto nemám trpělivost s exhibicemi za veřejné peníze.
A jinak Hradečák. Rodina, volejbal, Krkonoše. Volejbal hraju celý život a naučil mě jednu věc, která v politice chybí nejvíc: vyhrává tým, ne exhibice jednotlivce.
Vaše heslo zní „žádné exhibice a experimenty“. Kritici řeknou, že je to program bez vize.
Vize je město, které funguje. Zní to obyčejně? Zkuste sehnat byt, zaparkovat u polikliniky nebo projít večer kolem nádraží a teprve pak mi řekněte, co je odvážnějšího než tohle spravit.
Hradec je Salon republiky. Gočár neexhiboval, stavěl město pro lidi, pořádně a na sto let. K tomu se chci vrátit. Až budou opravené chodníky a senioři budou mít kde bydlet, rád se pobavím o umění na náměstí. V tomhle pořadí.
Mluvíte hodně o seniorech a kauzách. Co nabízíte mladým, kteří v Hradci na byt nedosáhnou?
Aby nemuseli odejít — to je celý cíl. Mladá rodina dnes v Hradci na vlastní bydlení nedosáhne a městský nájem je loterie. Proto startovací byty s jasnými a transparentními pravidly přidělování, žádné obálky, žádné známosti. A proto město nesmí rozprodávat bytový fond: co jednou prodáte developerovi, už mladé rodině nikdy nepronajmete.
A když se tu mladí rozhodnou zůstat, musí mít kam dát děti. Místo ve školce blízko bydliště a bezpečná cesta do školy jsou pro rodiče důležitější než jakákoli instalace na náměstí. Vzpomeňte si na těch 46 milionů navíc u kasáren, to je celá nová školka! Přesně tohle pořadí priorit chci vrátit.
Co konkrétně uděláte v prvních sto dnech?
Tři věci, které si budete moct zkontrolovat.
Za prvé: zastavím prodej budovy bývalé ubytovny Jana Masaryka a zadám přípravu přestavby na městské byty pro seniory s pečovatelskou službou. Město ji získalo od státu a místo péče o seniory ji dnes nabízí investorovi.
Za druhé: každá větší zakázka města dostane veřejnou kartu — co se soutěží, za kolik a proč vyhrál konkrétní dodavatel. Po zkušenosti s nabídkou o 46 milionů dražší to považuji za nutnost.
Za třetí: zveřejním harmonogram oprav chodníků po městských částech a strážníci se vrátí do ulic. Pěšky, a to do centra, k nádraží a na sídliště.
„Za sto dní si to přijďte zkontrolovat. Nebudu se schovávat za tiskové zprávy.“
Řeknu vám, co si lidé myslí: sliby před volbami dává každý. Čím se lišíte?
Ničím, dokud to nedokážu. To je poctivá odpověď. Proto neslibuji nemožné a proto jsou moje závazky měřitelné: budova zůstane městu, karta zakázek bude na webu, harmonogram oprav taky.
V advokacii platí jednoduchá věc: co slíbíte klientovi, musíte doručit. Jinak končíte. Stejně chci, abyste hodnotili mě. Ne podle tiskových konferencí, ale podle odvedené práce.
Doprava. Auto je dnes ve městech skoro sprosté slovo.
V Hradci ne. Pro spoustu lidí tady je auto cesta k lékaři, do práce, za rodinou. Doprava se řeší stavěním a chytrou organizací, ne škrtáním parkovacích míst.
Mimochodem, současná koalice sama na svém webu píše, že parkování je pro Hradečáky „každodenní frustrace“. To je jejich bilance po čtyřech letech, jejich slovy. My budeme tlačit Severní tangentu, Jižní spojku a skutečné zahájení rekonstrukce Benešovy třídy. Ne další roky projektování.
Poslední otázka. Co řeknete lidem, kteří k volbám nepřijdou, protože „se stejně nic nezmění“?
Že přesně na tohle současné vedení spoléhá. Devátého a desátého října se rozhodne, jestli se v Hradci bude opravovat, nebo obestavovat lešením.
Stačí jeden křížek u hnutí ANO. A za čtyři roky se vám přijdu zodpovídat za výsledky, ne s výmluvami.
Fakta ke kauzám zmíněným v rozhovoru včetně odkazů na zdroje najdete na stránce Kauzy.